15. prosince 1981 se v blízkosti nejvyšší hory Spojených států Mount McKinley zřítila během vyhlídkového letu malá cessna s pilotem a třemi pasažéry na palubě. Nikdo při pádu letadla nezahynul, ale dva z pasažérů nepřežili pět krutých dní, po něž museli v bouři a za teplot kolem pětadvaceti stupňů pod nulou čekat na záchranu. Líčením těchto tragických chvil autor a pilot letadla svou knihu začíná. Osudová hora je však mnohem víc než pouhý popis této události. Je to příběh člověka, který snil od dětských let o Aljašce a o životě v jejích horách, a když se mu jeho sen splnil, připravil mu osud v pouhých sedmadvaceti letech těžkou ránu, jež, jak se zdálo, měla jeho sen navždy ukončit. Ed Hommer nešťastnou tragédii přežil, ale když se konečně dostal do nemocnice, museli mu lékaři kvůli těžkým omrzlinám amputovat spodní části obou nohou. Hommer pak upadl do apatie, utápěl se v alkoholu a později se mu rozpadlo i manželství, takže ztratil kontakt se svou dcerou, k níž - tehdy ještě nenarozené - upínal myšlenky v nekonečných krutých nocích pod Mount McKinley při čekání na zachránce (jeho manželka byla v době neštěstí v pokročilém stupni těhotenství). A právě když se dostal na samé dno mizérie, rozhodl se svůj život změnit, vzchopil se a s obrovskou vůlí se opět vydal na cestu vzhůru - obrazně i doslova. Naučil se na protézách běhat, jezdit na kole a lézt po horách, dokonce se mu podařilo obnovit si pilotní licenci a stát se pilotem velké letecké společnosti, až se nakonec, sedmnáct let po havárii, odhodlal k největšímu dobrodružství svého života - k výstupu na vrchol Mount McKinley. První pokus se jemu a jeho kamarádovi, který ho při výstupu doprovázel, vinou počasí nezdařil, ale o rok později už oba stanuli na vrcholu. Ed Hommer se na Mount McKinley vrátil jako vítěz - nad horou i nad osudem.